O sněhové bitvě u jezera Erie se bude mluvit ještě dlouho a to napříč celou NFL. Mezi příznivci Bills se ale bude stejně intenzivně přetřásat událost z prodloužení, při které se hlavní kouč domácího týmu Sean McDermott rozhodl neriskovat prohru a raději sáhnout po remíze. Doplnil tak na kvartet trojici dnes už bývalých trenérů Bills, Dick Jaurona, Doug Marroneho a Rex Ryana, které všechny spojoval charakteristický rys, určující jejich počínání si v kritických momentech zápasů: je důležitější neprohrát, nežli riskovat vše pro výhru.

Za normálních okolností bych s tím neměl problém. Na rozdíl od ostatních. Nepřiměřených reakcí v afektu bylo už mnoho, ale tento svůj přispěvek nepíši v rozčílení, je to prostě zpětný pohled, parciální rozbor a stručné shrnutí nejen toho, co se odehrálo na zasněžené ploše stadiónu. V potaz logicky beru také to, co řekl kouč McDermott zpětně pro média, také to, co řekli ostatní kouči Bills, jak celou věc hodnotí nezávislí experti a jak lze na rozhodnutí pohlížet z hlediska obecné strategie. Z toho všeho jsem si učinil závěr, netvrdím, že je jediný možný, a to už jen z toho důvodu, že utkání se nakonec vyvíjelo jinak než zní má verze události.

O co přesně šlo? Co je tím problémem? Ti, kteří zápas neviděli, nebo neviděli celý, možná ještě ani netuší, o čem píši.
Inkriminovaným momentem utkání je rozhodnutí v čase 4:13 probíhajícího prodloužení – nepokusit se o zisk nové série ponecháním ofenzívy na hřišti při čtvrtém downu na coltské jednačtyřicítce (tedy devět yardů za půlkou na straně Colts). Zkráceně puntovat místo go-for-it chvílku před koncem prodloužení za půlkou hřiště, když si tým nemohl dovolit nevyhrát.

Celou věc je potřeba vidět v širších souvislostech. Své důležité role hrají: počasí, vývoj zápasu, aktuální sestava, situace na pozici QB, čas do konce utkání, pozice na hřišti, psychické rozpoložení hráčů ofenzívy, defenzívy i spectýmu, důležitost utkání z hlediska postupových šancí a jistě ještě mnoho dalších okolností, z nichž některé máme tendenci vynechat či alespoň významově zlehčit, ale ve skutečnosti mohou být stejně důležité jako ty, které se nám na první pohled vnucují.

Vybral jsem si název článku All guns blaming a jistě všichni pochopili, že se jedná o upravené slovní spojení: All guns blazing. Neučinil jsem tak samoúčelně.
Všichni lidé, kteří se pohybují kolem buffalského fotbalu se při hodnocení některých předchozích koučů (Jaurone, Marrone, Ryan) vzácně shodli na tom, že jako jeden ze zásadních problémů v jejich práci vidí filosofii, která upřednostňuje ortodoxní přístup v klíčových fázích utkání na úkor agresívního. Zástupci médií a velká část fanoušků Bills už má z podobných reakcí koučů nejen nepříjemný pocit, že jejich tým váhavost koučů nikam daleko nedovede, ale mají až panický strach z toho, že prožívají stále dokola něco, co už dávno prožili, čím už si prošli a co nemůže skončit dobře.

Při jedné z prvních tiskových konferencí Sean McDermotta byl tehdy nový hlavní kouč cíleně dotázán, jak se bude chovat v situaci: chvilka do konce, míč na půlce hřiště, čtvrtý down – co teď? Punt nebo Go-for-it? A kouč McDermott nás tehdy nezklamal, nezaváhal ani na chvilku a dopřál nám odpověď, kterou jsme chtěli slyšet. Velice dobře si vybavuji (jistě si to můžete ověřit v archívu on-demand rádia wgr550), že použil slovní příměr: All guns blazing! Stín na duši zmizel, obavy se rozplynuly, tíseň ustoupila, spadl nám kámen ze srdce. Konečně máme kouče, na kterého jsme čekali. Mladého, ambiciózního, akceschopného. Tenhle kouč je bývalý zápasník s DNA bojovníka, povede tým za výhrou víc než za neprohrou. Tak jsme to chtěli a tak nám to Sean McDermott i slíbil.

Buffalo Bills potřebovali v domácím prostředí nad týmem Indianapolis Colts vyhrát za každou cenu. Remíza sice nemá hodnotu prohry, to ví každé dítě, ale v případě Bills to tak neplatí. Zbývající zápasy Bills jsou velice obtížné. Dvojzápas s Dolphins bude nesnadné rozhodnout v prospěch Bills v obou případech, protože zejména v Miami bude soupeř opravdu těžko hratelný. Obě utkání od sebe odděluje nedělní zájezd na Foxboro k utkání s Patriots, kteří se ještě budou přetahovat o výhodu domácího prostředí v play-off utkáních. Čiže, remíza byla málo. Zatraceně málo. Skoro nic. Pokud by zápas skončil remízou, bilance by nyní byla 6-6-1. Mohli bychom se tedy dočkat nejlépe bilance 9-6-1, mnohem, mnohem pravděpodobněji ale 8-7-1. S osmi výhrami by Bills do play-off při nynější situaci v konferenci prakticky určitě nepostoupili. Se stoprocentní jistotou to zjistíme až na konci soutěže, ale už nyní to můžeme naprosto spolehlivě předpovědět. Hra na remízu tedy nedávala žádný smysl (no, abych nebyl tak rezolutní v soudech – dávala pramalý smysl) z hlediska boje o pozici postupujícího týmu do play-off.
Bills museli vyhrát, pokud si chtěli zachovat šanci na postup a zároveň tedy museli tomuto cíli podřídit všechna strategická i taktická rozhodnutí na konci zápasu, a to i za cenu toho, co bychom mohli označit jako riziko, zvýšené riziko či maximální riziko. Pozor, aby nedošlo k zásadnímu omylu. My nesoudíme výsledek, soudíme rozhodnutí v kritické chvíli. Časová singularita nás značně znevýhodňuje a dává trumfy do rukou kouče McDermotta. Ale jen zdánlivě, protože pokud si budeme počínat důsledně, přesně a metodicky, podaří se nám znevěrohodnit slovní spojení all guns blazing na příhodnější all guns blaming.

Popišme si celou situaci podrobněji. Utkání končilo pro Bills hodně nelichotivě. Na ukazateli skóre sice svítil vyrovnaný stav, ale kontrolu nad utkáním měli hráči Colts. Těsně před koncem zápasu předvedli, že se pohybují na sněhu jistěji, jejich ofenzíva je pestřejší, quarterback Jacoby Brissett nabízel vyšší variabilitu hry, vyšší efektivitu pasové hry a celkově působili Colts dojmem, že oni jsou týmem, který má na své straně větší motivaci k výhře. Colts při cestě za vyrovnáním předvedli drive složený z 19 (!) her, přičemž museli hned dvakrát čelit výzvě čtvrtého downu – jednou ji překonali krátkým pasem na T.Y. Hiltona pro slant na střed a podruhé 8-yardovým scramblem Brissetta, dále museli proměnit dva třetí downy v zisk nové série – v prvním získal devět yardů přísně střežený veterán Frank Gore, při druhém flat přihrávka na T.Y. Hiltona zajistila deset yardů. Převahu Colts podrhl způsob, jakým se vypořádali s billskou defenzívou v red-zóně a při dobývání end-zóny. Pas na Jack Doyla by jen další ukázkou toho, že Colts našli ve sněhových závějích pevnou půdu pod nohama.

Kouč Colts, Chuck Pagano, se nachystal zápas rozhodnout pokusem o dvoubodovou konverzi namísto PaTu. Colts také předvedli výbornou akci, obranu Bills nachytali na švestkách a skórovali. Pagano se snažil zápas ukončit, rozhodnout, vyhrát, a jet co nejdříve domů, do konce zbývalo 1:17.  Dá se říci, že se mu to podařilo. Proti ale byli rozhodčí. Na ploše přistál pozdní flag, fake rozehra na running backa Marlon Macka končila přesným pasem na Jack Doyla do end-zóny, ale podle rozhodčích to byl receiver Kamar Aiken, který si počínal při blokování nepovoleným způsobem. Na krátkou chvíli byli Bills na dně, ve sněhové vánici jsme těžko mohli očekávat, že by Bills byli schopni přejít hřiště za minutu, flag na ofenzívní PI byl vysvobozením. Colts zmobilizovali síly a kicker Adam Vinatieri získal PaT.

Bills se pokusili utkání ve zbývajícím času rozhodnout. A to se jim skoro podařilo. Drive Bills byl krátký, hned ve druhém snapu se quarterback Joe Webb pokusil najít tight enda Charles Claye, přihrávku ale dobře odhadl M.Farley, míč ještě posunul = intercepce na billské osmadvacítce. To byl velice důležitý moment a to i z hlediska tohoto článku. Bills a kouč McDermott se NEMOHLI SPOLEHNOUT v žádném případě na pasovou hru quarterbacka Joe Webba a už vůbec ne ve vzdálenostech nad 10 yardů. Tak a ne jinak musíme také posuzovat další události a rozhodnutí v utkání, včetně prodloužení.

Budoucí HoFamer Adam Vinatieri ale branku ze vzdálenosti 43 yardů minul. Zápas nebyl rozhodnut a dospěl do prodloužení.

Losování bylo extrémně důležité. Bills se nutně potřebovali dostat na míč. Hrozilo to, že pokud míč získají Colts, předvedou znovu stejně úspěšný drive, jako se jim to podařilo na konci zápasu. Hosté si vybrali hlavu a mince rozhodla, že los vyhráli Bills. Vzali si míč.

Drive byl úspěšný. Bills začínali na své čtyřiadvacítce, odehráli 9 her a postoupili o 35 yardů až na coltskou jednačtyřicítku. Postup přes půlku hřiště jim zabral více než polovinu hrací doby prodloužení (trval 5:53). V drivu se dařilo McCoyovi, první úspěšný pas, který připomínal spíše předávku, se podařil také Webbovi.
Tak, konečně jsme dospěli na coltskou jednačtyřicítku. Čtvrtý down pro jeden yard na coltské jednačtyřicítce. Co teď? Ani na chvilku jsme nepochybovali o tom, že Bills nedají míč z ruky, že se pokusí drive dotáhnout do bodového úspěchu. Do konce utkání zbývalo 4:07. Půlku hřiště Bills přešli za téměř 6 minut. Puntovat jsme tedy nemohli, protože by soupeř míč uklidil při případném odkopu do vzdálenosti, kterou bychom už neměli čas překonat, ostatně i s ohledem na neexistenci pasové hry. Go for it! Jdeme na to!

Musím se přiznat, že jsem prožil nepřekonatelný údiv, když jsem viděl, že McDermott stahuje ofenzívu a na hřiště posílá spectým. Následovala nepopsatelná úleva, když jsem viděl, že si McDermott vyžádal timeout, aby mohl na hřiště poslat znovu ofenzívu s krátkým naplánováním čtvrtého downu. No, a dostavil se totální šok, který hravě překonal i ten nepřekonatelný údiv, když jsem byl svědkem toho, že McDermott bude puntovat a hrát zápas na remízu. Pobouření, zloba, lítost, zoufalství – všechny tyhle pocity se ve mně míchaly a vřely. Ale hlavně nepopsatelné zklamání, které přetrvalo a nevyprchalo ani nyní, po výhře Bills. Ohromné bučení na stadiónu pro mne neznamenalo nic, vůbec nic, protože tohle fatální selhání kouče ve vypjaté situaci nemůže být vykoupeno bučením fanoušků, pro které vždy účel světí prostředky a kteří byli konečným výsledkem v podstatě uchlácholeni. Ať si to někdo, kdokoliv uvědomí či ne, Bills tímto rozhodnutím mnohem více ztratili než získali. Jak mnoho pravdy se skrývá ve rčení: Je lépe s chytrým ztratit, než s blbcem najít.

Abych nebyl vůči kouči McDermottovi nespravedlivý, musím podotknout, že podmínky utkání byly odlišné od běžných. Pravidla pro určení taktiky i strategie byly diktovány především počasím, tedy neustávající sněhovou bouří. McDermott je kouč mladý, nezkušený, nechtěl z utkání odejít zcela bez úspěchu. Tomu všemu dobře rozumím a prvotní radikálnost mých reakcí již odezněla. Podobně na tom byli i mnozí další (například Simon Howard požadoval pro kouče McDermotta okamžitý vyhazov). Tak dalece bych nikdy nezašel, kouč udělal s týmem velký objem práce a to musím respektovat i při posuzování totoho momentu, kterému ale nepřestanu říkat ani kvůli polehčujícím okolnostem a příznivému výsledku jinak než selhání.

Trenéři v takové chvíli musí přijmout urychlené rozhodnutí. Zpravidla není čas na to brát si timeout, protože pokud by padlo rozhodnutí puntovat, měla by při opětovném plánovaném převzetí míče ofenzíva k dispozici už jen jeden oddychový čas. Takže rychlost správného rozhodnutí je jednou z komplikací. Komunikace mezi všemi trenéry ve sněhové bouři může být dalším faktorem, který znesnadňuje přijetí správného rozhodnutí.

 

Co vše je bráno v potaz?

držení míče

– určitě je to v první řadě držení míče. Mít ve svých rukách míč je v prodloužení ta nejdůležitější věc ze všech, je to signifikantní výhoda, které by se tým neměl vzdávat téměř za žádných okolností, pokud nevyhnutelnost nevelí jinak. Mít možnost zahrávat čtvrtý down pro jediný chybějící yard, devět yardů za půlící čarou, není nevyhnutelnost, která by měla vést k vydání míče soupeři a to ani formou puntu. Bills udrželi míč v prodloužení bezmála šest minut a mohli jsme předpokládat, že pokud se míče dobrovolně vzdají odkopem, umožní soupeři, aby tohoto klíčového zvratu využil ke změně skóre, držení míče do konce zápasu či k posunu míče do velké vzdálenosti odkopem až do/k naší vlastní red-zóně.

pozice

– pozice může být klíčová a musíme do ní zahrnout celkem 5 veličin: jaká je aktuální pozice před zahráváním čtvrtého downu a kam by se tým dostal, pokud by ofenzíva získala novou sérii, respektive, jaká by byla výchozí pozice pro soupeře, pokud by ofenzíva down neuhrála, druhou úvahou musí být místo předpokládaného pokrytí punt-returnu vlastním spectýmem, následuje předpoklad rychlého vynuceného puntu na soupeři v jedné či maximálně dvou sériích a stanovení hraničního místa odkopu (což je ale prakticky nemožné), určení předpokládaného pokrytí returnu spectýmem soupeře a určení předpokládaného startu nového drivu (opět zcela nemožné). Jako poslední pak je určení délky pro dobývání až po bod skórování (v našem případě byla hraniční přibližně soupeřova třicítka).

čas

– v potaz je potřeba brát v první řadě zbývající čas do konce utkání, ale důležitou roli hraje také již odehraný čas v kombinaci s dobytou vzdáleností a počet disponibilních timeoutů.

herní obraz, vývoj hry, zranění, vzdálenost k dobytí

– naplánovat lze cokoliv, ale v určité fázi musí tým aktivovat hráčský potenciál a hráči musí plán realizovat na hřišti. Soupeř může mít psychologickou výhodu, hra se nemusí dařit a může být jednostranná (jako v našem případě), roli hraje momentum týmu ve výhodě a týmu pod tlakem, rozhodnutí může být také špatné nebo správné podle okamžité únavy eventuálně přímo absence klíčových hráčů. Těžký povrch, špatná viditelnost, stížená komunikace mohou být velkou pomocí pro ofenzívu stejně jako pro defenzívu. Vzdálenost k dobytí nové série: 1 yard.

motivace

– jeden z hlavních faktorů ve hře. Pokud soupeří dva týmy, z nichž logicky jeden nechce prohrát, ale druhý musí bezpodmínečně vyhrát, protože je pro něj remíza na stejné úrovni jako prohra, měl by se tým pod tlakem rozhodnout pro agresívní řešení klíčové situace, aby mu nadále zůstala iniciativa a aby měl možnost určovat temto, způsob a průběh hry.

Popis situace, řešení, punt

Bills začínali svou poslední sérii zmíněného drivu přesně na půlící čáře. První hra přinesla ztrátu dvou yardů, McCoy uklouzl, zůstal v nezměněné pozici na zlomek sekundy, soupeř rychle detekoval předávku a přímým chargem si ho našel Hunt. Další dvě hry se ale Bills vydařili. Obě byly po zemi, v první si velký zisk 8 yardů připsal McCoy a pak přidal ještě 3 yardy T.Cadet. Obě hry byly dobře nadesignované a dávaly velkou naději, že při zapojení dvou halfbacků a mobilního quarterbacka jako hrozby, nebude obrana schopna zajistit bezpečnost line of scrimmage v plné šíři. Do bloků mohli být zapojeni také receiveři, protože defenzívní lajna soupeře by nestačila vystřídat a hráči už byli unavení. Pravděpodobnost, že by Bills dobyli down sneakem nebyla vysoká, protože akcelerace z místa nebyla na sněhu dobrá. Na druhou stranu, pravděpodobnost úspěšnosti průniku halfbackem z letmého startu s předávkou a intenzívním impaktem byla mimořádně vysoká. Nechci operovat konkrétními čísly u události, ke které nikdy nedošlo, ale podle  předcházejícího průběhu zápasu máme všechny důvody pro stanovení předpokladu, že by Bills čtvrtý down efektivně zužitkovali ziskem minimálně 5-10 yardů. Místo toho si kouč vzal timeout, na hřiště poslal spectým a ten velice kvalitně odvedl svou práci, když za hromového bučení přišpendlil Colts na jejich desítku. No, alespoň tak.

Bylo rozhodnutí puntovat správné?

Jsem přesvědčený, že nebylo. A zatím mě nic a nikdo nepřesvědčil o opaku. A už vůbec ne výsledek, ten se správností či nesprávností tohoto konkrétního rozhodnutí nemá moc co do činění. Vždyť se nad tím zamysleme společně. A užívejme naplno všechny čtyři výše uvedené veličiny ve všech možných kombinacích.
Bills se dostali 9 yardů za polovinu hřiště a trvalo jim to skoro 6 minut. Kouč McDermott nám všem vysvětlil, že pociťoval důvěru k defenzívě a k jejich schopnosti vrátit Bills míč. Dále nám drze řekl, že předpokládal, že i při dlouhém odkopu Colts bude mít ofenzíva dost času na to, aby rozhodla zápas. Láry fáry. V první řadě musím rozhodným způsobem zpochybnit důvěru kouče McDermotta v obě složky týmu: v ofenzívu i v defenzívu. Přesný opak je pravdou, kouč zpochybnil svým rozhodnutím důvěru v ofenzívu stejně jako v defenzívu.
Důvěru v ofenzívu by nejlépe dokázal, pokud by ji nechal zahrát čtvrtý down.
Také důvěru v defenzívu by nejlépe dokázal, pokud by nechal útok těsně za polovinou odehrát čtvrtý down a nenechal odkopávat punt.
Tím, že nechal puntovat, ukázal, že nevěří ofenzívě, že uhraje jeden yard na polovině soupeře. A pokud by útok jeden yard neuhrál, stále ještě mohl důvěřovat své defenzívě, že soupeře před půlkou nebo na půlce hřiště zastaví. Když už jsme tedy u té důvěry. Tím jsme si vyjasnili, jak je to s tou důvěrou. Ofenzíva nedostala kvůli nedůvěře možnost zahrát čtvrtý down pro jeden yard. Defenzíva dostala kvůli nedůvěře možnost bránit delší hřiště než by tomu bylo při nepovedeném pokusu ofenzívy.

K ofenzívě: Volba puntu nedává žádný rozumný smysl z hlediska úsílí o výhru. Ofenzíva došla za dlouhých 6 minut na jednačtyřicítku soupeře a první down by prakticky jistě uhrála. Dostala by se na čtyřicíctku a byla by v tu chvíli vzdálena jen přibližně 10-15 yardů od dokopové vzdálenosti pro PK Hauschku, který působil sebejistě i při krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách. Navíc, ještě stále tu byl running back LeSean McCoy, který mohl předvést big play pro touchdown úplně stejným způsobem, jak se mu to podařilo později. Z praktického hlediska musíme McDermottovo rozhodnutí puntovat brát jako rezignaci na výhru a pokus o dosažení remízy získáním velkého obranného prostoru pro defenzívu. Reálně totiž sebral billské ofenzívě minutu a čtyřicet dva sekund, sebral jí také jeden důležitý timeout (takže jí zůstával jediný) a hlavně jí sebral dobyté pole v délce 24 yardů, protože byla nucena drive startovat opět ze své vlastní půle (pětatřicítky). To ale zdaleka není vše. Rozhodující drive Bills se přece opíral hlavně o úspěšný pas Joe Webba na vzdálenost 34 yardů na Deonte Thompsona, který ho hodně nečekaně chytil. Byl to nejlepší a nejdelší pas celého utkání. Byl to zázrak a zároveň základ úspěchu drivu, který můžeme celý považovat tak trochu za zázrak. 34-yardový catch po úžasném hodu, nejlepším v dosavadní profi-kariéře Joe Webba a to v podmínkách, kdy kvůli větru a viditelnosti selhávali quarterbackové na vzdálenost dvou tří yardů. Ostatně, sám Webb měl pasovou kompletaci 2 ze 6 a celkově získal 35 pasových yardů (ehm, z toho 34 yardů přihrávkou na Thompsona). Wide receiver si v tomto zápase připsal jediný catch – právě tento. Žádný jiný. TOHLE byl plán McDermotta? Vážně? Mnohem pravděpodobnější scénář závěru utkání vám řekne každé malé dítě, které občas sleduje NFL s rodiči či kamarády. Tohle byl nejhorší odkop puntera Sancheze v celé zápase. Mnohem pravděpodobnější bylo, že Bills budou drive startovat ze své zhruba pětadvacítky. K úspěchu drivu budou potřebovat nejméně 6-7 minut a při absenci timeoutu skončí už někde kolem půlky. A zápas skončí remízou.

K defenzívě: Předat míč soupeři byl sebedestruktivní krok. Jednoznačně. Soupeř vykazoval v ofenzívě na konci zápasu velkou vitalitu, vynalézavost při zapojení pasové hry a zkušený running back Frank Gore dostal chvilku času k oddychu, byl neumdlévající a svým důrazem činil obraně Bills značné problémy, asi o chlup nebezpečnější ale byl rychlý a výbušný Marlon Mack. Ještě horší výsledky Bills vykazovali na konci zápasu při krytí receiverů Hiltona a Doyla. Při drivu za vyrovnáním zápasu přešli Colts lán hřiště (77 yardů) a odehráli 19 her v nepřetržité řadě. Spolehnout se na to, že je naše defenzíva zastaví, nebyl nejlepší nápad a pochybovat jsme mohli i o tom, jestli se obraně podaří Colts vůbec zpomalit tak, aby nestačili dojít do touchdownu na druhé straně hřiště či do dostřelové vzdálenosti. Těžko jsme se mohli spoléhat na to, že PK soupeře Vinatieri netrefí třetí field goal v řadě. Pokud tedy zvážím na základě průběhu utkání a obrazu hry na konci zápasu celou věc, nejpravděpodobnější se zdála varianta, že Colts si už do konce zápasu nenechají vzít míč, ale nepodaří se jim včas přejít hřiště, aby mohli possession kapitalizovat změnou skóre. Na druhém místě pravděpodobnosti máme variantu, ve které Colts spotřebují většinu zbývajícího času prodloužení a při odkopu přišpendlí Bills k jejich vlastní nulce, čímž si zajistí zaslouženou remízu. Jako mnohem méně pravděpodobná se jevila varianta, ke které v utkání opravdu došlo, tedy že Colts si vybojují jen dvě série a pak pokazí punt. Nejméně pravděpodobnou možností pak byla ztráta míče fumblem či intercepcí, protože k té během celého utkání na straně Colts nedošlo.

Vybranou variantou byla remíza

Jsem si tím jistý z mnoha důvodů. Pokud by McDermott útoku a obraně věřil, hrál by agresívně čtvrtý down. Věřil by, že ofenzíva čtvrtý down uhraje a pokud by ho neuhrála, věřil by, že soupeře zastaví na půlce naše defenzíva. Svým rozhodnutím připravil tým o šanci vyhrát, sebral ofenzívě míč, čas, timeout a yardy.
Rozhodnutí má všechny prvky snahy o zremizování zápasu. Kouč nemohl předpokládat, že soupeř míč ztratí, že odehraje jen dvě série, nebo že špatně odkopne.  Držení míče, pozice na hřišti, čas a počet timeoutů, herní obraz a hlavně počasí – tedy všech pět podstatných faktorů hovoří jasným způsobem: volba go-for-it ve čtvrtém downu byla pokusem o výhru v utkání a kouč tento pokus nevyužil. Zároveň můžeme s klidným svědomím konstatovat, že punt byl pokusem o remízu a kouč se pro tuto cestu rozhodl.

Zajímavý je graf vývoje pravděpodobnosti výhry jednoho z týmů či remízy. Bills vyhráli los a pravděpodobnost jejich výhry stoupla o 8% aniž začala hra (to jen znovu ukazuje, jak cenné bylo mít míč a iniciativu na své straně). Když si Bills vybojovali novou sérii na buffalské jednačtyřicítce, pravděpodobnost výhry Bills stoupla až na 72%. Mezisnapově o úžasných 12%. V čase 5:03 ještě stále byla pravděpodobnost po běhu T.Cadeta 65,9%. Tedy před odehráním puntu. Se ztrátou míče (nic jiného punt není) logicky začala pravděpodobnost výhry Bills výrazně klesat. Po puntu klesla pravděpodobnost billské výhry o 14%. Po prvních dvou úspěšných hrách soupeře se pravděpodobnost výhry dokonce překlopila na jeho stranu. McDermott tedy obětoval svým rozhodnutím téměř 20% šancí na výhru v odehraném reálu, žádný můj konstrukt s možná nebo kdyby. To ale ještě nic není. Nemusím samozřejmě ani připomínat, že pokud by se billské ofenzívě podařilo získat s go-for-it novou sérii, první down by začínal na pravděpodobnosti výhry z 87,9% při zisku průměrného zápasového rushe o délce 4,5 yardu. Pokud tedy odečteme maximální descent 47,9% (po druhém běhu Frank Gora pro 10 yardů) od hodnoty pravděpodobnosti po zkonvertovaném čtvrtém downu při průměrném 4,5 yardovém běhu, což by činilo 87,9%, vyjde nám hodnota rovných 40%. Je to statistika, která je z části (nicméně menší části) postavena na předpokladu, ovšem na takovém, který se opírá o fakta v kombinaci s neznámými, které ale nejsou běžnými randomy, nýbrž promítají průměrné dosažené hodnoty.

Svým rozhodnutím puntovat, snížil kouč McDermott naděje týmu Bills na výhru o přibližně 40%.

Pozápasové reakce kouče McDermotta jsem poslouchal velice pozorně a podrobil jsem pečlivé analýze každé jeho slovo vyřčené v souvislosti s puntem. Do pozice kouče, který upřednostnil remízu nad možností prohry, se ho snažili dotlačit také komentátoři rádia WGR 550, jmenovitě Jeremy White a myslím, že se mu to podařilo. Kouč rozvinul celou teorii o tom, jak je lepší vyhrát než prohrát, ale také jak je lepší remizovat než prohrát. Způsob, jakým to připustil, jaká slova vybral pro obhajobu svých tvrzení a svého rozhodnutí ve hře, mě jen utvrdil v tom, že McDermott se snažil v utkání prioritně neprohrát a nikoliv vyhrát.

Utkání dopadlo skvěle. Výborně jsme se pobavili, viděli jsme zvraty a spoustu napínavé i nevšední podívané. Billská defenzíva měla kliku, že soupeř dropoval, spectým měl kliku, že soupeř špatně puntoval a ofenzíva si vybrala štěstí i s úroky: Mimořádný catch Deonte Thompsona po pasu našeho hráče spectýmu, třetího quarterbacka týmu, Joe Webba, který zajistil posun o úžasných 34 yardů.

Můj názor může být předmětem kritiky. Už se tak i stalo. Četla si ho má přítelkyně (jako vždy nepozorně a nedůsledně) a nezdržela se poznámky, když řekla: „Už zase kritizuješ. Koho? Trenéra. No jistě. Jak jinak? Víš, mne by hrozně zajímalo, jestli bys ho takhle kritizoval, kdyby Buffalo vyhrálo.“

Ano, kritizoval, jsem si tím jistý. Asi bych použil dokonce táž slova. Výsledek utkání totiž se správností rozhodnutí kouče McDermotta nemá skoro vůbec nic společného. Moji oponenti říkají třeba, že i při úspěšném čtvrtém downu a dejme tomu field-goalu, by měli Colts dost času na vlastní skórování. To je absurdní poznámka. Pokud kouč tvrdí, že se jeho defenzívě podaří zastavit ofenzívu Colts a ještě vyzbyde dost času na vlastní úspěšný drive, těžko může někdo tvrdit, že by defenzíva měla být zároveň tak neschopná, že by připustila pochod Colts ve zbývajících dvou minutách po výkopu přes celé hřiště.

Kouč McDermott nereagoval na kritiku puntu vůbec tím způsobem, jak bych očekával a jak bych i přivítal. Doufal jsem, že bude více nad věcí, že připustí více pochyb o sobě samém, že se dočkáme určité formy sebereflexe, třeba i přiznání vlastního omylu či špatného rozhodnutí. Myslím, že se vzdal úžasné možnosti spojit dvě věci dohromady (Peterman v LA a punt v prodloužení) a vytěžit z toho příznivý až skvělý dojem. Osobně jsem si přál takovouhle reakci:

„Rozhodnutí puntovat bylo stejně složité jako se rozhodovat, kterého postavit quarterbacka proti Chargers. Tehdy jsem při hodnocení svého kroku řekl: Nelituji rozhodnutí, lituji výsledku. Tentokrát to mám naopak: Lituji rozhodnutí, ale nelituji výsledku.“

To jsou ale má slova, mé myšlenky – jsou nepřenosné. McDermott má svou vlastní hlavu, každý týden v obecné rovině připouští, že trenéři udělali chyby, ale pokud dojde na přetřes jakákoliv konkrétní věc, trvá na své pravdě a své neomylnosti.

McDermott si mě svým postojem nezískává. Zatím u mne nevyhrává, ale zároveň netvrdím, že prohrává. Hraje to i u mne na remízu. Jak jinak?