Selhali hráči na některých pozicích a při tomto výpisu musíme začít u quarterbacka Tyrod Taylora. Obyčejně začínáme výpis u o-line, ale tentokrát se z toho lídr billské ofenzívy tak lehko nevyvlékne.

Rozdílovým hráčem utkání byl Quarterback. Rozdíl 20 až 30 bodů je rozdílem mezi hrou Tyrod Taylora a Tom Bradyho. O tom nemůže být sporu. Obě obrany hrály dobře a jejich výkon byl přibližně na stejné kvalitativní úrovni. Tom Brady se mohl opřít o lepší receivery a horší running backy než Tyrod Taylor. Billská o-line hrála o trochu lépe než o-line Patriots. Pokud jste to nevypozorovali už přímo během zápasu, podívejte se znovu a pozorněji. Děsivý rozdíl v pasové hře vyplývá z obrovského kvalitativního převisu na lince Brady-receiveři. Kvalita Bradyho v kapse, která občas připomíná spíše kouzlo, nějaký trik či umnou magii, stojí také za zdáním, že o-line Patriots odvádí úžasnou práci. Nic podobného. O-line Patriots hrála průměrně v impactu a podprůměrně v protekci (kromě Shaq Masona, který se mi líbil hodně). Running backové Patriots hráli průměrně, dokážete si představit, že by vedle Bradyho stál LeSean McCoy? Dvěsta yardů jen pro něj osobně berte jako loženou kartu, prostě trumfové eso. Vracím se k tomu, že rozdíl mezi týmy utvořil quarterback, stejně jako tomu bylo ve většině utkání během posledních 17 let. Přeháním? Ani ne, bohužel.

V prvním příspěvku jsem Taylora neshodil, ale až sem dolů dočetli příspěvek jen příznivci Bills a k těm chci být upřímný. Ve sdělovacích prostředcích se občas vyhýbají přímému hodnocení Taylora tím, že převedou řeč na silné stránky quarterbacka. Taylor jich má nepochybně dostatek. My si ale musíme položit otázku takto: Mohou nám silné stránky Taylora, pokud na nich postavíme ofenzívu týmu, pokud se mu přizpůsobíme ve všech specifických ohledech, pokud mu pomůžeme vykompenzovat nedostatky v jeho hře, pokud nalajnujeme play-calling v jeho fejvr, pokud mu zesílíme o-line hráči top kvality z nejvyšších kol draftu, pokud ho vyzbrojíme nejlepšími running backy v lize, pokud ho obklopíme nejlepšími receivery, nejrychlejšími wideouty a nejvyššími tight endy, zajistit kontinuálně kvalitní výkony hráče na nejdůležitějším fotbalovém postu?
Já se domnívám, že ne.
Nosnou myšlenkou odpovědi je prosté datum: 2017.
Píšeme rok 2017 a NFL je dnes pasovou ligou se vším všudy. Jistě, je příjemné mít výkonnou běhovou hru, která sejme část břímě z ramen quarterbacka, ale model ofenzívy, která stojí výhradně na běhové hře, je dysfunkční. Bills to ví. Opravdu to ví? Ale ovšemže ano. Nikdo v lize to neví tak dobře jako právě Bills, protože příběh 17 let bez play-off je příběhem promarněných pokusů o stavbu výkonných ofenzív na bázi běhové hry. Jistě, zpravidla byl tento krok diktován zcela prozaickou skutečností, že se Bills nikdy nepodařilo sehnat dobrého quarterbacka, občas se ale měli možnost vzepřít hlavně v draftu, které vždy nabízelo rozcestí alternativy, jenže tak nikdy neučinili. Místo toho, aby draftovali rok co rok quarterbacka jako pokus o zlepšení pasové hry, své picky utápěli ve výběru running backů v prvních kolech draftů a ještě se při tom plácali po ramenou a usmívali se.
Tyrod Taylor nemá kvalitu NFL startera roku 2017. O tom jsem přesvědčený a navíc jsem přesvědčený, že je o tom přesvědčeno i vedení týmu Bills.
Tyrod Taylor není nováček, známe ho už dvě a půl sezóny. V obou předchozích sezónách mu trenéři postavili ofenzívu na míru, na tělo. My ale víme, že se pokus nepodařil, neúspěch v sezóně byl obecně přehrán na defenzívu a fatální selhání obranného schéma bratrů Ryanů, které hráčům popletlo hlavy při přechodu z agresivní rojnicové wide9 na 3-4, jenže ani ofenzíva se nepostarala o úspěch. Hodně se mluví o získaných yardech a získaných bodech, ale jen málo lidí je ochotno si sednout, jednotlivé zisky rozkódovat a přetřídit. Kdo tak učiní, zjistí, že naše ofenzíva v předchozích dvou letech nejen nebyla nadprůměrná, ale obávám se, že ji chyběl dokonce malý krůček i k prosté průměrnosti. Mantrou příznivců Taylora vždy bylo: je manažerem ofenzívy, která se spoléhá na běhovou hru a vida, běhová hra Bills je nejlepší v lize. Jenže takhle to není. Běhová hra byla schopna týmu zajistit zisky yardů, ale s body už to bylo horší a hlavně: nebyla na té úrovni, aby rozhodovala v prospěch Bills vyrovnané zápasy. Herně nebyla rentabilní, v klíčových momentech selhávala, protože Bills neměli v pasové hře alternativu. Pasová hra Bills byla nejhorší v celé NFL a jedna z nejhorších (ve srovnání s ostatními týmy) v celé historii klubu Buffalo Bills. Takhle špatnou pasovou hru jsme ještě nikdy neměli. Nikdy v historii.
Krátké shrnutí tedy zní takto: Tým postavil ofenzívu na míru Taylorovi a v době, kdy o úspěších týmu rozhoduje kvalita pasové hry, byla ta billská nejhorší v celé lize, s velkou ztrátou i na týmy, které byly hluboko pod vyrovnanou zápasovou bilancí. Tohle není o prostředí a spoluhráčích, to je o konkrétním quarterbackovi. A tím to hasne. Pokud by tým měl nejlepší arsenál a nejlepší herní noty psané pro Taylora, jeho pasová hra bude vždy spíše podprůměrná, málokdy průměrná a jen výjimečně velmi dobrá. Tyrod Taylor není a ani nesmí být odpovědí pro Bills do budoucna, pokud vedení projeví alespoň trochu odpovědnosti za výsledky Bills.

Letošek je logicky ještě mnohem horší. Před sezónou udělalo vedení evidentně rozhodnutí spočívající na budoucím odklonu od Tyrod Taylora a jeho herního stylu. Všechny podniknuté kroky, tak jak je vnímám já, směřují k příchodu quarterbacka, který bude v první řadě orientován vertikálně. Vše, co předcházelo sezóně, bylo tak trochu šejdrem. Běžný postup je ten, že generální manažer vybírá kouče, generálního manažera pak vybírá majitel, kouč si vybírá koordinátory, koordinátoři jsou srozuměni s quarterbacky v týmu, quarterbackové mají jasno o týmu, se kterým půjdou do sezóny. V našem případě tomu bylo jinak a to od „A“ až do „Z“: GM Doug Whaley ještě setrvával u kormidla, když Kim a Terry Pegulovi vybrali Sean McDermotta a jestli jsem dobře pochopil vše, co bylo kolem námluv zveřejněno, McDermott nebyl první volbou majitelů. Když si kouč McDermott vybíral koordinátory, Rick Dennison nebyl jeho první volbou. Dennison byl sice srozumněn se stavem týmu na pozici quarterback, ale z mnoha událostí můžeme usuzovat, že Tyrod Taylor nebyl jeho pvní volbou. Situace kolem vyjednávání s Taylorem byla zapeklitá, komplikovala ji výše kontraktu, podmínky kontraktu, okolnosti kolem jmenování Cardale Jonese starterem pro utkání proti Jets, vyhazov kouče Rex Ryana a nejmenování prozatímního kouče Anthony Lynna novým koučem Bills do sezóny 2017. Způsob, jakým se obě strany dohodly a Taylor vstupoval do sezóny jako QB-starter, byl zvláštní, ani jedna strana nebyla spokojena a obě strany si během dosavadního průběhu sezóny začínaly otvírat zadní dvířka do nadcházejícího roku, neventilovaly svou nespokojenost a frustraci veřejně, protože by tím kterákoliv z obou stran ztratila profesionální tvář, ale pod povrchem to vřelo a bublalo. Výsledkem bylo, že herní schéma ofenzívy a hráči-receiveři, které dostal Taylor k dispozici, nebyli ani jeho první volbou. Tím se kruh dokonale uzavřel v pevných závitech nespokojenosti a frustrace všech zúčastněných. Na hře quarterbacka je to jasně vidět.

Každý rok jde výkonnost Taylora v důležitých kategoríích směrem dolů (jedinou výjimkou jsou turnovery). Snižují se zisky yardů na jedno utkání v průměru, zisky z jedné pasové hry, zisky bodů, zisky prvních downů – zkrátka vše podstatné, co nás jen napadne. Některá utkání nám absence pasové hry prohrála. Hovořím v první řadě o utkání s Panthers. Pasová hra ale byla slabinou skoro ve všech zápasech, i v řadě vítězných. Úplným vrcholem na kolizní trajektorii pak jsou dva domácí zápasy: s New Orleans Saints a nyní s New England Patriots. Jistě, hovoříme o dobrých obranách, ale výsledky jsou i tak spíše ubohé než špatné:

proti Saints – 9 kompletací, 56 yardů za zápas, žádný touchdown, jedna intercepce, QB-rating 29,7
proti Patriots – 9 kompletací, 65 yardů, žádný touchdown, jedna intercepce, QB-rating 31,4

To jsou děsivá, umrtvující čísla. Pokud poslouchám glosátory a NFL expery na celonárodní úrovni, pokaždé jsou nám předkládány docela jiné cifry, zpravidla zabalené a úhledně upravené umným zacházením se statistikou, která je proti ohýbání přes koleno, zneužití a v některých případech i znásilnění, úplně bezmocná. Statisticky nám vždy ukáží, že Tyrod Taylor je nadprůměrný quarterback, kterého si Buffalo Bills neváží počínaje koučing staffem a konče řadovými fanoušky.

Cesty Tyrod Taylora a Buffalo Bills se ve skutečnosti rozešly už na začátku sezóny, křižovatka je sice ještě kus před námi, ale jak Taylor tak Bills už teď jdou po opačných stranách cesty.

Výkon Taylora byl špatný. Snažil se realizovat dobrý plán, který není v jeho silách realizovat dostatečně efektivně a úspěšně. K tomu mu ale chybí nejen patřiční spoluhráči, ale hlavně potřebné schopnosti.

Taylor utrpěl zranění v jedné z prvních her zápasu. Kouč McDermott nyní před zápasem s Colts opět rozjel zákulisní hru v kouřové cloně veřejných poloinformací až dezinformací. Na tiskovce oznámil, že jeho starterem na pozici QB je Taylor, ovšem pokud bude zdravý. Skoro žádný quarterback v NFL není v této fázi sezóny stoprocentně zdravý. McDermott si předpřipravil pozici pro eventuální variantu, kdy bude moci znovu vyzkoušet Nata Petermana a to tím způsobem, že proti sobě tentokrát nepopudí nikoho. Pro každého bude mít připravenu preventivní odpověď: Ano, mým starterem je Taylor, ale není stoprocentně zdravý, jsme tedy nuceni postavit Petermana. Netankujeme, neevalujeme, děláme to nejlepší pro výhru v utkání.

Nathan Peterman. Mladý quarterback začínal při osmém drivu Bills už za stavu 23-3 pro soupeře. Podařilo se mu absolvovat nakonec 3 drivy a všechny měly stejný konec – pokus o získání čtvrtého downu potažmo skórování čtvrtým downem, protože mu žádný nevyšel. Předvedl pár velmi podařených hodů, dva hody byly natolik riskantní, že hrozila intercepce. Kompletace 6 z 15, sack, ukvapenost, nejistota, čitelnost a předvídatelnost pro soupeře to vše dovedlo Petermana k QB-ratingu 3,4 a ode mne dostává známku čisté „D“. Mohli bychom tedy konstatovat, že Nate Peterman opět neuspěl a znovu nás všechny přesvědčil o tom, že sázka na něho byla krokem hodně vedle. No, není tomu tak. Peterman má spoustu herních vlastností a dovedností, které Taylor postrádá. Peterman odhazuje z výšky, tři kroky a hop, pět kroků a hop, míč letí a míče jsou poměrně přesné, okamžitě vidí volné spoluhráče, je schopen přihrát do úzkého sekundového okna, najde hráče v pohybu, nemá problém s odhadem rychlosti spoluhráčů a předpokládáné polohy v momentu recepce. To vše Taylorovi chybí. Pochopitelně, Taylor má jiné přednosti – celou sadu předností. Kombinace obou quarterbacků by tvořila velice úspěšného hráče.
Na případu Peterman je nejlépe vidět, jak frustrující je mít v týmu quarterbacka jako je Taylor. Peterman není zatím připraven nastoupit (a už vůbec ne nastupovat) v NFL utkání jako starter. Přesto byl kouč McDermott okolnostma a v beznadějné situaci donucen k tomu, aby Petermana v utkání proti Chargers postavil. Byla to jediná možnost, jak se pokusit o případné zabojování o výhru v utkání, které bylo velice důležité z hlediska boje o postup. Gamble se nejen nevyplatil, ale postavil do špatného světla také kouče, tým, fanoušky a především obhájce tohoto kroku. Peterman ještě nebyl připraven. McDermott si jistě uvědomoval riziko a záhy určitě i pocítil, že krok byl hodně uspěchaný a neomluvitelně naivní. Zřetelně jsme vnímali rozpolcenost kouče, který by určitě i do dalšího zápasu nejraději postavil Petermana, aby očistil proti výrazně slabšímu soupeři jeho i své jméno, ale k rehabilitaci nedošlo, protože tlak okolí byl enormní a riziko dalšího herního kolapsu Petermana nešlo vyloučit. Navíc, těžko mohl McDermott předstoupit před hráče a řící: „Peterman nám nadále dává největší šanci vyhrát, znovu ho postavíme na Arrowhead.“ To prostě nešlo, McDermott musel zkousnout záplavu peprných poznámek v situaci, kdy ho žádné rozhodnutí nemohlo stavět do příznivého světla a musel jmenovat Taylora znovu starterem. Naštěstí mu zbývala obezlička v názorové piruetě: „Nejdůležitější je tým a pro něj je nejlepší, pokud bude starterem v příštím utkání Taylor.“ Taylor vyhrál a předvedl vše, co se tak zoufale nedostává Petermanovi. Klid, rozvahu, opatrnost. A znovu předvedl část svých slabin: váhavost, herní slepotu, špatné čtení obran, nepřesnost v pasové hře, neschopnost vnímat rychle se odvíjející hru. Na Chiefs to stačilo, protože úspěch zajistila defenzíva, které se podařilo využít ofenzívního tápání KCC. Ovšem proti Patriots se všechny slabiny objevily vyrýsované, vystínované a v celé kráse. A tak se McDermott opět vrátil k úvahám, zda pro tým nebude nejlepší volbou opětovná zkouška Petermana. A znovu se ukázalo, že ne, že je to uspěchaný krok. Tentokrát ale McDermott nemůže být kritizován. Taylorem vedená ofenzíva byla tragicky bezzubá, takže i mnozí jeho přívrženci museli uznat, že nasazení Petermana nebylo úplně nesmyslné.

Jenže co dál? Taylor si odnesl z utkání zranění nohy a McDermott toho okamžitě využil k zneprůhlednění situace a k možnosti otevření si bočních vrátek. Během tiskové konference už avizoval, že Taylor je jeho první volbou, ale musí být zdravotně v pořádku. To je hodně flexibilní prohlášení, se kterým se dá úspěšně pracovat v celé škále možností. Pokud bude McDermott chtít, postaví Taylora jako startera, ačkoliv bude hráč mít zdravotní omezení, na druhou stranu se může nyní McDermott klidně rozhodnout pro Petermana, ačkoliv bude Taylor prakticky zdravý a může argumentovat tím, že v týdnu netrénoval naplno a do zápasu není stoprocentně připraven.