„Když rodák z Chicaga, režisér William Friedkin, natočil v roce 1971 svůj kasovní trhák The French Connection s Gene Hackmanem v hlavní roli, sotva mohl tušit…..“, tohle je začátek první ze dvou historických kapitol z šavlo-šerověku , které se chystám napsat o legendárním útoku Sabres z počátků 70-tých let. Dneska to ale nebude. Dnes si všimneme drobného detailu ze tří sezón 1973-1976. A tím článek ukončíme. Bude tam napsáno doslova: „Drobný detail:“ a podle toho poznáte, že jste dočetli do konce.

 

Richard (Rick) Martin byl pověstný tím, že z pozice levého křídla trhal svými strašnými ranami hokejové sítě (ČSSR měla v té době jiného vyhlášeného shootera na levé straně, Václava Nedomanského, můžeme tedy s klidem říci, že tehdejší Buffalo disponovalo svým vlastním „Nedomanským“).
Schopnost Martina se střelecky prosadit ale šla daleko nad rámec prudkých, nechytatelných střel. Martin byl ve volném prostoru jako průvan, ve skrumáži nekompromisní loktař a před brankou si vedl jako vrcholový predátor. Martina nešlo zastavit pokud měl před sebou puk. V jednom utkání proti Flyers je zdokumentováno, že se dostal mezi čtyři bránící hráče, kteří ho ve slotu obklopili. Nejen že vybojoval puk a podařilo se mu skórovat, ale zároveň všichni čtyři soupeři utrpěli v souboji šrám.

V sezóně 1973-1974 tento vynikající střelec jako první hráč v dresu Sabres překonal 50-ti gólovou hranici (celkem nastřílel 52 branek). Výkon je o to cennější, že Martin v poslední třetině soutěže nemohl těžit ze skvělých přihrávek svého centra Gilberta Perreaulta.

O rok později, tedy v sezóně 1974-1975 Martin svůj fantastický střelecký koncert 52 gólů zopakoval, tentokrát jeho výkon stál nejen na fundamentech hry centra Perreaulta, ale v první řadě na zcela nesobeckém přístupu jeho kolegy na pravém křídle René Roberta. Fanoušci Sabres mají jasno – také Robert měl našlápnuto k tomu, aby překonal 50-ti gólovou hranici, ale když několik zápasů před koncem základní části viděl, že kolegovi k překonání mety chybí méně zásahů, změnil svou hru, začal Martina zásobovat nezištnými přihrávkami, několikrát se v jeho prospěch vzdal možnosti sám skórovat a můžeme rovnou říci, že by sezóna mohla skončit buď střeleckou paritou, nebo mohl být nejlepším střelcem týmu klidně i Robert. Ostatně sám centr Perreault střelecky za Robertem zaostal s 39 zásahy jen o jeden.

A v následující sezóně to už nevyšlo. Martin byl sice stále nejlepším střelcem francouzské spojky, ale k překonání 50-ti gólové hranice mu chyběl jeden gól. Kupodivu nebyl nejlepším střelcem Sabres, v týmu se objevili noví hráči a útok Ramsay-Luce-Gare byl mimořádně produktivní. Danny Gare 50 gólů do sítě soupeřů nasypal. Gare je také druhým hráčem v historii klubu, kterému se podařilo ve dvou sezónách přehoupnout přes nastřílenou 50-ku. Druhou mimořádně produktivní sezónu totiž Gare přidal v letech 1979-1980 – to nastřílel 56 gólů.

A pak už tu máme jen dva poslední hráče, kteří za modrozlatou kombinaci přešli přes padesátku. A to už je moderní historie. V sezóně 1992-1993 vytvořil střelecký rekord Sabres Alexander Mogilnyj se 76 góly, rekord v produktivitě přidal v téže sezóně Pat LaFontaine (148 celkem, z toho 53 branek).

Drobný detail:
Rick Martinovi k překonání 50-ky v sezóně 1975-76 chyběl jen jeden gól, ale jak říká MoMo: „Nemusí být smutný, nastřílel 49 gólů ze 48 šancí, kdyby jich měl padesát…..“

Věčná kdyby nemají v empirických oborech své místo. Na výpočtu (2 x L) + (L – 1) = Rick Martin se tedy nic měnit nebude.

Pro zopakování malá tabulka 50+ střelců:

Střelci Sabres s 50+ góly v sezóně

SezónaHráčiPočet branek
1973-1974Rick Martin52
1974-1975Rick Martin52
1975-1976Danny Gare50
1979-1980Danny Gare56
1992-1993Alexander Mogilnyj76
1992-1993Pat LaFontaine53