One, Two, Three, BelFour, Five…

Brankář Ed Belfour hráče Sabres trápil v každém dresu, který kdy v šatně přetáhl přes hlavu. Ovšem právě s Belfourem se pojí jeden rekord Buffala – tři góly vstřelené v nejkratším časovém rozpětí.

     Sabres v březnu 1992 stáli na bilanci 28-33, když vyjížděli na venkovní třízápasový trip. Nutně potřebovali vyhrávat. V prvním utkání podlehli Minnesotě, ve druhém si hladce poradili s LA Kings a ke třetímu zápasu jeli do Chicaga. Branku domácích Blackhawks hájila jednička týmu – Ed Belfour.
     O brankáři bylo známo, že nemá problém udržet nervy na uzdě, pokud se vyhrává a jemu se daří. To se dělo většinou, ale jakmile se věci nevyvíjely podle představ, Belfour zapomínal na to, že je vnímán jako hodný synek usedlého manitobského příkladňáka a jeho nervy zapínaly přídavnou forsáž.
     Události se 22.března 1992 vyvíjely v první třetině zápasu tak, jak měly a Ed dostával svému jménu spolehlivého brankáře, kterého jen tak nic nerozhodí. Druhou část hry ale opanovali hráči Sabres, nastříleli do sítě rudobílých 5 branek. Minimálně tři z meníčka můžeme s klidem odepsat na Eda, který rychle ztratil glanc. Když Pat LaFontaine, Wayne Presley a Donald Audette provedli zápis do buffalské hokejové knihy rekordů a během pouhých 39 sekund posunuli skóre, Belfour rázem zmutoval do nové krvelačnější podoby. V čase 28:56 explodoval a vrhl se na LaFontaina (který ale později přiznal, že si neodpustil na adresu brankáře pár posměšných poznámek) v klasickém stylu: „….zabiju ho a zkusím to u soudu uhrát na nepříčetnost…“ Pro tyhle okamžiky náhlé nouze si ale Sabres v týmu udržovali pod smlouvou výběrčího daní ze shozených rukavic, Rob Raye. Rob sice těžko rozeznával obrysy branky od reklam na mantinelu, když měl právě puk na čepeli, ale zase znal dobře technologický postup, pokud bylo potřeba některému soupeři vorašplovat  čelisti. Belfour toho moc ve druhé třetině v brance nepochytal, zato ji pořádnou chytil od Roba (rána je všude uvedena jako podpásovka, tzv.cheap shot, Rob se pak ale musel vypořádat i s hráčem své váhové a dovednostní kategorie, Steve Smithem. A hlavně, pokud si utkání dobře vybavujete, Ray především chránil LaFontaina). Do rvačky se zapojili 3 hráči na každé straně, na straně Sabres LaFontaine, M.Ramsey a Ray, na straně Blackhawks Belfour, Buskas, Smith.
     Nervózní nálada utkání už neopustila, týmy si dohromady připsaly 207 trestných minut. Kouč Chicaga Mike Keenan poslal do poslední třetiny náhradního brankáře, který se měl o pět měsíců později stát předmětem tradu (podle mnohých odborníků jednostranně nejvýhodnější tradu v historii moderního hokeje), Dominika Haška. Sabres v zápase vyhráli 6-2, v sezóně postoupili do play-off, ale nezvládli první sérii a vypadli s Bruins.
     Dodatek: Dva nejrychleji po sobě jdoucí góly vstřelili Sabres 17.října 1974. Branky Don Luce a Lee Fogolina oddělovaly jen čtyři sekundy. Pro Fogolina to byl první zásah v NHL kariéře (prostě potřeboval jen ukázat, jak se to dělá).