Poslední dny byly co se týče Buffalských prospektů velmi výživné. Pojďme se postupně podívat na nejdůležitější informace z uplynulé doby.

MSJ aneb Mittelstadtova One Man Show

Začněme tím, kde se toho událo nejvíc, a to je jednoznačně světový šampionát do dvaceti let. V akci zde byla hned pětice hokejistů, která si na zádech nesla terč v podobě draftu Buffalem. Na tyto hokejisty byl vyvíjen o něco větší tlak, a to jak od novinářů, tak i fanoušků. Zároveň se hráči museli vypořádat s tím, že je pečlivě sledují skauti Sabres a dost možná i sám GM Jason Botterill, který to s mladými také umí.

Začněme u hráče, který se se svým týmem umístil nejhůře ze všech našich hráčů. Ukko Pekka Luukkonen nezažil úplně dobrý turnaj, a stejně tak celé Finsko. Finové hráli nemastně neslaně, v obranné hře předváděli velmi lehkovážný výkon, a nakonec se to potvrdilo i na výsledcích. Luukkonen na tomto šampionátu nastoupil do všech utkání finského týmu. Možná to bylo dokonce i na škodu, avšak stalo se. Osmnáctiletý finský brankář měl problémy s odraženými puky převážně v předbrankovém prostoru. Špatně se orientoval, když se před ním nějaký kotouč povaloval.

Nebyl si ani moc jistý při střelách na vyrážečku. Tam puky často poměrně špatně vyrážel, popřípadě přímo inkasoval. Výbornou měl naopak lapačku. Pokud střelci pálili tímto směrem, byl Luukkonen takřka nepřekonatelný. Ač to nebyl pro Luukkonena zcela vydařený šampionát, je nutné podotknout, že pokud pomineme běloruského brankáře Grischenka, byl právě Luukkonen nejmladší jedničkou na turnaji a zároveň také jediným gólmanem, který odchytal všechna utkání. Ukko Pekka Luukkonen tak skončil turnaj se statistikou 3,13 inkasovaných branek na utkání a úspěšností zásahů 87,9 %.

Na čtvrtém místě se umístila Česká republika. Ta ve čtvrtfinále porazila trochu překvapivě Finsko a v základní skupině si poradila s Ruskem. Svůj podíl na tom měl i Vojta Budík. Ten se stal šestým nejlépe bodujícím zadákem šampionátu, když si připsal celkem pět asistencí v sedmi duelech. Budík ale nebyl nějakým ofenzivním tahounem týmu. Jeho asistence plynuly z velmi kvalitní obranné práce a následného rychlého založení útoků. Budík na šampionátu ukázal, že je jistý při hře před vlastním brankářem. Hraje hráčům  do těla a odstavuje je od kotoučů, čímž několikrát zamezil vstřelení branky.

Trenér Pešán reagoval na jeho zlepšující se výkony a nechával mu na ledě stále více a více prostoru. Na začátku turnaje se Budíkův ice-time pohyboval kolem osmnácti a půl minuty. Od duelu s Běloruskem však pokaždé s výjimkou utkání s Kanadou neklesl jeho čas na ledě pod jednadvacet minut. Je tedy velmi pozitivní, že se Budík stal nejlepším bekem týmu v hodnocení plus/mínus. Celkově se zdá, že Budík zanechal v Buffalu velmi slušný dojem. Snad mu jeho výkony pomůžou k uzavření nováčkovského Entry Level kontraktu.

No a dostáváme se na „placku“. Spojené státy americké smetly v boji o bronz Čechy. Ač si Amerika nezahrála o metu nejvyšší, měla v kádru jednoznačnou hvězdu celého šampionátu. Nestal se jí nikdo jiný, než právě Casey Mittelstadt. Ten opanoval celé mistrovství, když v sedmi duelech nasbíral jedenáct bodů za čtyři branky a sedm asistencí. V bodování šampionátu mu stačil pouze Filip Zadina, který však vsítilo branku méně, což dělá z Mittelstadta lídra v této pozici. Navíc byl Mittelstadt zvolen jako nejlepší útočník celého turnaje, byl vybrán do all-star teamu šampionátu a k tomu všemu byl zvolen i nejužitečnějším hráčem celého turnaje, což je nejprestižnější ocenění pro hráče na takovém turnaji. K jeho výkonům tedy netřeba přidat příliš mnoho slov. Botterill by měl po konci této sezony podepsat s Mittelstadtem kontrakt dříve, než si to s Buffalem rozmyslí třeba jako to udělal Petersen.

No a ohlédnutí za MSJ uzavírá švédská dvojice Alex Nylander a Marcus Davidsson. Méně zkušený z této dvojice – Marcus Davidsson odehrál svůj první šampionát do dvaceti let ve čtvrté formaci Švédů. Na led se dostával při oslabeních a jeho cílem bylo hlavně neinkasovat při jeho pobytu na ledě. To se mu poměrně dařilo. Davidsson zaznamenal v sedmi duelech tři body za gól a dvě asistence. Pro Alexe Nylandera to byl již třetí ročník. Bohužel se tak trochu potvrdilo, že Nylander není zcela ve formě. V sedmi duelech vsítil Nylander jen jednu branku. K té přidal šest asistencí. Přesto jde o jeho nejhorší výkon ze všech dosavadních šampionátů. Navíc ani v obranné hře Nylander zrovna neexceloval. Často při ztrátě kotouče zcela zanevřel na obranu a vstříc vlastní brance se pouze pomalu šoural. Tohle bohužel nebyl ten tížený restart Nylandera.

NCAA v Kostce

Zanechme ale vody v mistrovství a pojďme se podívat na jiné kluziště. Obrovské pocty se dočkal buffalský prospekt Will Borgen, který byl nominován na Olympijské hry. Tým Spojených států s ním v sestavě počítá a Borgen bude mít šanci se předvést s vyspělejšími hráči. Během této sezony Borgen potvrzuje své kvality a zároveň post druhého nejnadějnějšího obránce buffalské prospektské školy. V jednadvaceti duelech zaznamenal Borgen 10 kanadských bodů a hodnocení plus mínus s kladnou hodnotou osmi bodů. Will hraje vyspěle, v obraně nedělá chyby, nezmatkuje, vyhrává souboje jeden na jednoho s obránci. Botterill by jej měl rychle podepsat, jelikož jej Buffalo draftovalo již v roce 2015 a mohlo by se stát, že hře v Buffalu řekne sbohem.

Kromě Borgena má Buffalo v NCAA mnoho dalších hokejistů V kostce si projdeme to zajímavější.

Jacob Bryson ukazuje, že mu NCAA prospívá a roste z něj opravdu solidní obránce. Na kontě má již sedmnáct bodů ve čtyřiadvaceti duelech. Chybí mu tak pouze tři body na dohnání svého výsledku z uplynulé sezony, a to má patnáct zápasů k dobru. Kromě toho se může Bryson pyšnit podstatně lepším hodnocením +/-. To má momentálně na devíti kladných bodech.

Casey Fitzgerald sice roste ve stínu jména Casey mezi Buffalskými prospekty, nutno však podotknout, že ani jemu se nedaří vůbec špatně. Kapitán Boston College stihl nastřílet ze svého postu obránce již čtyři branky, ke kterým přidal také devět asistencí. To celé ve dvaadvaceti duelech. Pro Fitzgeralda by to mohl být poslední rok na univerzitě.

Linus Weissbach se svůj první rok mezi hráči NCAA neztrácí. Ve dvaadvaceti duelech stihl vsítit šest branek, které podpořil i deseti asistencemi. Dlouho to vypadalo, že by Weissbach mohl být černým koněm Švédů na MSJ. Uvolnění Nylandera jej ale pasovalo mimo tuto pozici.

Chris Brown se na Boston College dělí o kapitánskou pásku s Fitzgeraldem, nutno však podotknout, že se mu daří o něco méně, než jeho kolegovi z obrany. Brown nastřádal dvanáct bodl za shodný počet šesti branek a asistencí ve třiadvaceti duelech. Ani pět záporných bodů v tabulce pravdy není zrovna fenomenální skóre.

Pouze statisticky:

Philip Nyberg, D, 13 Z, 2 G, 1A, +/- +4
Ivan Chukarov, D, 12 Z, 0 G. 4 A, +/- -2
Max Willman, C, 9 Z, 1 G, 4 A, +/- -2
Brett Murray, LW, 17 Z, 1G, 4 A, +/- -6

Olofsson králem SHL

Na chvíli opusťme zámoří a vydejme se na sever Evropy. V prostředním státě Skandinávského poloostrova totiž září hvězda jménem Victor Olofsson. Ne, nenadržuji mu po rozhovoru, nemám pro něj slabost, on opravdu doslova a do písmene září. Pro Olofssona se stala tato sezona zcela zlomovou a klíčovou. Během 34 utkání ve švédské nejvyšší soutěži posbíral Olofsson již 32 bodů. To z něj dělá desátého nejlépe bodujícího hráče švédské nejvyšší soutěže. To ale není všechno. Olofsson je opravdový ostrostřelec a jeho 21 vstřelených branek z něj dělá KRÁLE STŘELCŮ SHL. Být nejlepším střelcem švédské nejvyšší soutěže už je velmi složitý počin. Tato liga se ne nadarmo považuje za nejkvalitnější v Evropě (pomineme-li KHL), a tak může být Olofsson na své výkony patřičně hrdý.

Trvalou formu našel také Rasmus Asplund. Ten se konečně našel v sestavě Färjestadu a začal sbírat pořádný počet bodů. Momentálně jich má již 24 z 35 zápasů. Navíc je Asplund také specialistou na oslabení. Bohužel se stal jedním z prvních mužů pod čarou pro švédský národní tým na ZOH.

Rychle se podívejme také na statistiky Marcuse Davidssona, o kterém jsme si psali výše. Davidsson nastřádal v pětadvaceti duelech deset bodů za tři branky a sedm asistencí. V sestavě Djurgardens mu patří místo ve třetí formaci.

Velké dny momentálně prožívá ve Finsku Oskari Laaksonen. Ten byl poprvé v kariéře povolán do hlavního týmu Ilves. Laaksonen si tuto pozici vysloužil stabilními výkony v Ilveské juniorce. Zatím nastoupil mezi profesionály ke čtyřem duelům, v nichž jednou asistoval u branky svého týmu.

A v rychlosti také statistiky Luukkonena ze druhé nejvyšší finské soutěže. Luukkonen nastoupil k devatenácti duelům s bilancí 2,74 obdržených branek na utkání a úspěšností zásahů 91,5 %.

Kanadské stálice

No a naší poslední štací bude v rychlosti Kanada. Největší změnou je tam trade našeho malého šikmookého přítele. Cliff Pu byl vyměněn z Londonu do Kingstonu, který se snaží zbrojit na play-off. Pu stihl za Kingston odehrát šest utkání s bilancí 3+3. Celkem pak v sezoně nasázel Pu 19 branek a 32 asistencí během 42 duelů.

Komu to již nějaký ten týden nešlape je Brandon Hagel. Ten po výborném startu do sezonu dosti strádá a momentálně nedosahuje ani bodu na zápas. V devětadvaceti duelech stihl nastřílet jen sedm branek, ke kterým dodal osmnáct asistencí.

Kdo naopak zažívá výkonnostní zlepšení je Austin Osmanski. Ten se ve svém novém klubu aklimatizoval daleko lépe, než tomu bylo v Mississauze. Buffalský rodák odehrál za Peterbrough již 35 duelů, ve kterých zaznamenal dvanáct bodů. Urostlý obránce tím tak překonal svůj nejlepší dosavadní výkon, při kterém mu jeho bodové konto ukazovalo pouhých deset bodů po pětašedesáti kláních.

Další hráč který má velmi solidní formu je Vasily Glotov. Miláček buffalského publika se v QMJHL aklimatizoval do role střelce. V devětatřiceti duelech nasázel 21 branek, které doplnil o osm asistencí. Glotov v podstatě hraje podobným stylem jako Olofsson. Mohlo by být zajímavé oba hráče sledovat příští rok v Rochesteru.

Krátce se podívejme i na statistiky Vojty Budíka. Budík stihl za 36 utkání vstřelit tři branky a jedenáct krát asistovat. Tři vstřelené branky jsou pro něj vyrovnáním maxima ze své první sezony ve WHL.

To je pro dnešek vše, přátelé 🙂