Boston Bruins měli v sezóně 1973-74 hodně silný tým. Na výsledcích bylo znát, že do sezóny si kouč Bep Guidolin přivedl takové hokejové osobnosti jako: John Bucyk, Ken Hodge, v nováčkovské sezóně Andre Savard a hlavně legendy s kvalitou rozdílových hráčů prakticky dvou hokejových generací, centr Phil Esposito (který zažil 145-ti bodovou sezónu) a obránce Bobby Orr (122 bodů).

 

Vzájemná konfrontace mezi Bruins a Sabres nedopadla v sezóně pro náš tým nejlépe. Z pěti zápasů byl soupeř hned čtyřikrát úspěšnější (9:4, 5:2, 4:0 a 4:3), jen jednou odešel z měření sil poražen. Stálo to ovšem za to, protože zápas byl výjimečný.

 

24. února 1974 v rámci cyklu: vybraný zápas týdne (Game of the Week), přenášela televizní stanice NBC poprvé z Buffala živý přenos do celostátního televizního vysílání. Všichni fanoušci ve Spojených státech a Kanadě si tedy mohli užít obrat v utkání a cenné vítězství Sabres, když buffalští hráči nesložili zbraně a ačkoliv záhy prohrávali 1-2, byli schopni brankami Gerry Meehana a Rene Roberta porazit rivala z Bostonu.

 

Výhru Buffala ocenili také oba kouči. Bostonský trenér Guidolin řekl: „Na to, aby nás Sabres mohli porazit, museli předvést výjimečný výkon, a přesně to také udělali.“

 

Trenér domácího celku po utkání pochválil tým za bojovný výkon, kterým hráči navázali na zápas v Atlantě (pozn. 3 dny předtím Sabres stáhli náskok Flames a vyrovnali na konečných 4-4), zároveň připomněl, že důležitou motivací pro získání úspěchu, byla snaha přinést výhru pro uctění památky Tim Hortona.

 

A tady se dostáváme k důležité věci, spojené s prvním televizním živým přenosem z Buffala. Nebylo by to Buffalo, kdyby světlý okamžik nebyl ve stínu hrozného a kdyby velký zážitek nebyl ředěný tragédií. Dnes už spíše jen my, milovníci kávy, víme, že známé kafe a síť kafetérií Tim Horton nesou jméno původního spolumajitele a zakladatele, který patřil k historicky nejlepším hráčům NHL (do hokejové síně slávy byl uveden v roce 1977). Tři dny před námi dnes tak oslavovaným zápasem se vracel Horton domů ve svém sportovním voze (ten dostal jako dárek před sezónou od GM Sabres Punch Imlacha za prodloužení si kariéry) a v alkoholem podroušeném stavu těžce havaroval. Mnohočetným zraněním podlehl.

 

Mnozí fanoušci říkají: „….jak typicky buffalské, prokletí, které by v této míře bylo jinde považováno za patetickou smyšlenku, se v západním New Yorku mění z osudové úchylky na běžnou realitu.“

 

Nevěřím. Chápu pořádek slov, jak jdou jedno za druhým, ale vím, že neexistuje prokletí jako set-up v chodu života žádného buffalského sportovního klubu. Za špatnými výsledky a přešlapy, za tragédiemi a smrtí, za tím vším jsou lidé. Za tím prvním stojí skutečnost, že ostatní kluby jsou zkrátka vedeny lepšími profesionály, za tím druhým stojí běžná lidská selhání a to, čemu říkáme mystérium každodenního života.

 

Budeme to my, fanoušci dnešních Bills a Sabres, kdo budeme svědky zlomení údajné kletby. Nemusíme nutně rozsekat soupeře šavlemi, či je zadupat do země kopyty. Úplně postačí, když budeme profesionály tam, kde se to od nás očekává. Naším dílem práce je vždy a za všech okolností stát neochvějně za našimi týmy. Nic víc, nic míň.